Žijeme utopeni v kapce mléka

Bůh uvnitř šedé oko mhouří do hlubiny.

Po bradě vesmíru když s námi  stéká,

ve vousech  zůstanou jen zmrzlé střepiny.

Jsme tiché stíny bez tvarů na bílém jezeře

Kde tunely jak duté krky labutí se otevřou

Na březích cest jen tušíš zasmušilé rybáře

a jejich pruty, mokré větve nad hlavou

Jsme průzkumníci poznaného světa

co z perleťových mušlí otírají rosu

O stěny labyrintu roztříštěná věta

Pod patou obra střípky jasu